Příprava na cestu & start „Vagi na tripu 2025“

O Vánocích 2024 sedím doma, v jedné ruce hrnek s čajem, v druhé tisící verzí peloponéského cestopisu. Teplou domácí idylu přerušuje vzpomínková polévka, kterou s Maruškou slupujeme místo večerní pohádky. Opět se k nám plíží ten starý známý pocit dobrodružství: zážitky z minulých cest se v hlavě motají, dokud nezrodí touhu po nové výpravě.

Dokumenty před spaním? Jistě, ať už fotky od Pepy Vrtala nebo šílení RV dobrodruzi – ti nás vždycky podprahově nutí plánovat další trip. A vzpomínání má trpký konec, když Maruška prohlásí, že naše milovaná země nemá moře. Proč Praotec Čech běžel na Říp – vážně utíkal od moře nebo radši před hypotékou?

To mne nestačí. Na rozdíl od Marušky já potřebuji mít cíl já musím plánovat. Ano, má Maruška pravdu, je zapotřebí dokončit projekt "Špajz", dokončit projekt "Rozšíření dílny", zaměřit a plánovat parkovací místa před domem, a zásadně se zaměřit i na sanaci základů stodol, kde konečným řešením by měla být obří rekonstrukce střechy o ploše bezmála 350 m2 s nemalou fotovoltaikou umožňující připojení dvou čísel popisných. Jistě je to fůra práce, do toho se Maruška věnuje své oblíbené zahradě. Její pěstění zeleniny a v poslední době i ovocnářství v podobě nových přírůstků různých odrůd jabloní a hrušní jí dává slušně zabrat. Její houževnatost a zahradnické počiny mi berou dech. Je to však příjemný pocit, když člověk projde stodolou na zahradu a zřím, že ovocné stromky mají pečlivě ostříhané koruny do předepsaných tvarů, kdy kmeny nabílené vápnem svítí jak fungl nové patníky a kdy směrem k východním sousedům Maruška vystavěla na sucho kamennou zídku, jež je vlastně zásobárnou kamene, jež nám náš kamenný hrad, náš dům, poskytl v rámci různých přestaveb, stavebních úprav a podobných nesmyslů, když jsme řešili různé nové jistě nezbytně potřebné stavební otvory. Podle objemu zdí, který Maruška vystavěla měla by náš domov vypadat něco jako velmi odlehčený sýr ementálského tipu. Ale snad nevypadá. Předci měli možná méně fantazie, zato měli zřejmě vydatný zdroj stavebního kamene. Úplně se mi vybavilo naše cestování po ostrově Lesbos. Úplně vidím ty pláně, kde nelze vlastně mluvit o polích, protože zde by si dříve než svůj pluh Přemysl Oráč zlomil nohu. Dost vzpomínání, takto bychom se k plánování vůbec nedostali.

Tak znovu bylo po Vánocích, možná lehce po novém roce, kdy doplňuji a opravuji poslední místa peloponéského cestopisu a jako inspiraci projíždím videa na YouTube.

To bych nebyl já, kdyby se má mysl neobracela k vzdálenější budoucnosti a kam letos? V době, kdy jsme jezdívali přes cestovky už jsme v době přelomu roku vyhlíželi nové nabídky. Měl bych se tedy zachovat jako zdatný plánovač a nabídnout Marušce nějaké zajímavé dobrodružství. Jaké si děvče z Kladna, jméno si nepamatuji, vím jen že své dodávce říká Pipi, má zajímavé zážitky z Sardinie. A hle RV rodina propaguje cestování Španělskem a francouzské pobřeží. Hezké, ale kempy mě nelákají. A přeci, RV nejdříve letecky a později svým defendrem cestují po Maroku. Maroko? Afrika? Země za Heraklovými sloupy? Aaaaaa už se vezu. Kolečka v mé hlavě se roztáčejí a na pásu myšlenek promítají sen o dalších zážitcích.

Koukám na pár videi na youtube a zjišťuji, že Maroko je velmi zajímavá země plná protikladů a spousty zajímavých míst a možností. Potřebuji sepřesvědčit, že to zvládneme. To, že se lze dostat do Afriky trajektem na Gibraltaru jsem již zaznamenal na spoustě videí, ale nechce se mi jet po ose do Španělska. To je příliš moc km po silnici a ve Španělsku jsme taky ještě nebyli, to nás ještě čeká, ale nyní je čeká Afrika, to zní hrdě a dobrodružně. Španělko si necháme na dobu až budeme chtít letět. Nebo až budeme přesvědčeni, že si půjčíme obytňák od Camperi, tak uděláme třeba trip po jižním Španělsku a Portugalsku.

Než jsem Marušku oslovil s nápadem nové cesty viděl sem cestopisy od Martina Písaříka a Igora Bezovara ale taky manželé Benčíkovi. Toto jsou moc fajn lidi, ale k jejich cestám jim stačí jedna stopa, neb jsou to srdcový motorkáři. Oni byli v Maroku již několikrát, považují Maroko za motorkářský grál. Jejich nadšení obdivuji, jejich vyprávění ve mně vzbuzuje touhu Marocké dobrodružství zažít na vlastní kůži. Po středním moři, po řesckých ostrovech, po turecké Asii, je třeba mít v zápisníčku Afriku. Egypt nás také láká, Tunis je také v Africe, ale o tom píší všechny cestovky. Po zhlédnutí předešlých videí, musím Marušce vysvětlit, že branou do afriky je země starobylých Berberů. Rudé moře je lákavé, ale zde se budeme koupat také později, ale Atlantik je velké lákadlo a také hvězná města s historickými centry. Fez, Casablanca, Zagora, Agadir, Marakesh, Al-džadíra a třeba Meknés.

A cesta, Letecky a půjčit si vůz? Nebo.. Rodina RV tam byla svým defíkem, jeli tam ze Španělska. Jezdí tam něco z Itálie. Direct Ferries mi dalo představu o trasách i základních cenách a nyní stačí už prozkoumat jízdní řády společností DFDS, AML, Baleria, Armas, La Meridionale a nakonec svými nabídkami vítězí GNV. Grandi Navi Veloci.

"Takže, základní přehled mám, jak nás přepravit do ráje a zpět, a teď se chystám s šetrností k peněžence i k Marušce popsat můj briljantní plán. Vím, že její první reakce bude asi: 'Ty ses zbláznil?' No, když jí předložím svá dechberoucí zdůvodnění, její odpověď se pravděpodobně promění na 'Ty jsi fakt blázen!'. Ale já, jako pravý diplomat, jsem sbíral informace jako sběratel samolepek, a tak po pár diskuzích, které ji asi budou připadat jako víc než jen opakování sobotního večerního sitcomu, ji přesvědčím, že to je vlastně skvělý nápad. Kdo by odolal? Vlastně jsem se přesvědčil o tom, že planuji něco úžasného – možná dokonce dokážu prodat i nabídku na výlet k ledovcům v Antarktidě!

Po měsících napínavého očekávání a teoretických příprav, když se konečně blíží letní měsíce, začínáme cítit vonící čerstvé mořské vzduchy naší letošní dovolené. Jasně, trošku jsme s Maruškou bojovali – její pracovní povinnosti jako superhrdinky obchodního zástupce ji svazují více než měsíční povinné školení z Manželské abecedy. Ale po několika nevydařených pokusech o 'krátkou' dovolenou, kde jsme skoro ani nestačili zabalit plavky, jsme se shodli: Týdenní únik nemůže být naše budoucnost!

Přijatelným řešením by mohlo být víc kratších výletů. Ale jet do Maroka trajektem a autem na týden? No to zní jako plán pro bláznivou rallye! Nakonec bychom tam byli tak rychle, že bysme dostali pečeť "Byli tam, viděli, utekli". Takže plán je jasný: dovolená all inclusive, nebo alespoň all "Jedeme na další krátký výlet, než se mi znovu zasekne GPS!"

Po nekonečném lovu na nejlepší nabídku na dopravu do Maroka, která by nás neoškubala jako slepici, nakupuji jednotlivé cesty u společnosti Direct Ferries. Takže 20. srpna nastává ten velký den! Opouštíme náš domov a druhý den ve 13 hodin už frčíme lodí společnosti GNV. Vytvářím si obrázek: na palubě, slunce nám svítí na ksichty, zatímco já usiluji o to, aby mi Maruška nevyvrtala díru do uší od taleských historek o tom, jak oprava auta je výborný způsob relaxace.

Druhého dne ráno, když se už trháme z lodi na španělské půdě Barcelony, Mariška říká, že naše opravdu dovolená začne, až vypadneme z našeho rodinného domku s auty plnými kufříků, které by i profesionální stěhováci zahanbily. A víš co? Tady v Barceloně to beru jako příležitost přidat šťávu našemu výletu! Zastavím se tu na tři dny – poskytnu si luxus, který mi uklidní nervy, zmatené od celoročního shonu, s nímž se potýkáme každý den. Ale pozor! Chci si užít klidu, takže, ať se to stane jakkoli, slibuji, že alespoň jednou se budu snažit nezapomenout, proč jsou palmy na pláži vlastně důležité... a nemusí být pořád jen skvělým úkrytem pro ukryté svačinky!

Již nyní máme zajištěné bydlení v Gòticc by The 5ve Soul. Tenhle Hostel se nachází v jedné z bočních ulic hned u La Rambla. Nikdy jsme ještě ve Španělsku nebyli. Tak doufám, že to v tomto Katalánském městě alespoň trošku očucháme. Kromě bydlení jsem zajistil i parkování pro náš domeček na kolečkách a některé základní vstupenky, jako třeba Akvárium, Sagrada familia a Park Güell. Zbytek pořešíme až na místě.

24.8 se odpoledne nalodíme na další trajekt společnosti GNV a zamíříme do kýžené Afriky.

Po třiceti hodinách bychom měli připlout do přístavu města Tangier Med. Zde naše africké dobrodružství teprve začíná.je pravda, že čím více se to blíží, tím více jsem nervózní ze všeho co ještě není doděláno, co ještě musím dokončit v práci, ale jsem rád, že jsem si našel čas na pár řádek abych toto naše dobrodružství uvedl. Zachovejte nám přízeň budeme se snažit vám dát zprávu o všem zajímavém.